Vzpomínám

Poslední dobou mám nějakou nostalgickou náladu. Není to samo sebou, může za to premiéra druhého dílu Trainspottingu, na který jsme se hrozně moc těšila. Kdo prožil pubertu v devadesátkách mi dá jistě za pravdu, že kdo neviděl Trainspotting a neskákal na Born Slippy jako by nebyl. A co pak teprve Šeptej. Honzu Muchowa jsem platonicky milovala několik let :-) Znám každou pasáž z toho filmu a album Colorfactory mám stažené v mobilu.

Jsem ráda, že jsem dospívala v době bez internetu a mobilů. Bylo to takové přirozené. I ti kluci byli takoví nějací lepší. Místo kabelky přes rameno, nosili v podpaží skejt, vlasy měli minimálně pod uši a kalhoty jim parádně plandaly.
A abych se vrátila k T2 Trainspottingu bylo to důstojné zakončení jedné éry. Z kina jsem odcházela s příjemným pocitem, že jsem přesně tam, kde mám být :-)